Loupak.cz - Vtipy

Dívají se dva indiáni za bělochem, který jede na kole.
„Bílý muž je ale lenoch. Sedí, i když utíká.”

Stěhují se romové za příbuznými do Ameriky.
Jdou takhle v New Yorku vedle řeky po molu a potkají černocha jdoucího proti nim. Černoch drží na rameni velkej kazeťák, muzika z něj hraje na plný koule on si prozpěvuje.
Rom: "Hele ty. Kde tady bydli Demeter?"
Černoch: "What?"
Rom: " Demeter kde tady bydli."
Černoch: " I´m sorry. I don´t understand. Do you speak english?"
Rom: " Hééj dylino. Seš černější než já a budeš si tu hrat na gadža jo? "

„Já si toho sira nevezmu a nevezmu!” čertí se mladá anglická dáma.
„Ale proč, drahoušku,” praví nechápavě matka, „vždyť je to takový dobrý člověk...”
„Ano, to vím..., ale nechci, aby ze mě byla sirka!”

Zubař ukazuje sestře obrovský diamant: „Podívejte se, jaký měl ten Rotschilld zubní kámen!”

Přijde Dežo s dítětem v náručí do spořitelny a zajímá se: „Na tu vkladní knížku můžu uložit, co chci?”
„Samozřejmě,” přitaká prodavačka.
„Tak tady máte našeho Pištíka. Ráno, až se vyspí, si pro něj přijdu.”

Potká Kohn Roubíčka na Miami a ten mu povídá: „Kohn, kde se tady berou?”
„Ale, já jsem tady na svatební cestě.”
„A kde mají Sáru?”
„Neblázněj, Roubíček, někdo přece musí zůstat v krámě a prodávat!”

Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu poslali pro kněze. Ten se samozřejmě divil a myslel si, že se Khon na poslední chvíli rozhodl dát se na víru pravou. A tak rychle pospíchal k umírajícímu. Ten mu dlouze diktoval testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadlo ani slovo.
Kněz začal být hodně netrpělivý a nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ale pročpak jste si, pane Khon, nezavolal vašeho rabína?”
Khon slabým hlasem odpověděl: „Oni se snad zbláznili, ne? Při mé nakažlivé chorobě?!”

Přijde šerif do salónu a vidí na zemi mrtvého muže. Ptá se tedy barmana: „Hráč?”
„Jo.”
„Falešnej?”
„Jo.”
„Poker?”
„Ne, housle.”

To znáte, jak jede Čech na dovolenou k moři a v klidu si rybaří, když z ničeho nic najednou chytne zlatou rybku? No, tak tu rybku vytáhne a ona povídá: „Hele, když mne pustíš, tak ti splním dvě přání, já jsem totiž zlatá rybka.”
A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky splňujou přání tři.
No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá, co to jde. No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá: „Tak si teda přej svoje první přání.”
A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká: „Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.”
„Staniž se,” řekla ryba a stalo se.
„A to druhý přání?” ptá se ryba.
Čech se zase zamyslí a říká: „Ještě tři lahváče na ráno!”

Jánošík jde ve středu z hor a potká ho známý: „Kam jdeš?”
„Do vesnice za Marou.”
„A proč sebou neseš modlitební knížku?”
„Když mi to půjde, zůstanu u ní do neděle a hned zajdu do kostela na mši!”